Ráno je jako ztuhlý dehet. Nehybné a ještě otlačené. Držíš se dál od okna, protože budova je moc vysoká. A bude zkouška na první pokus? Šestnáctiletý kluk stojí před obchodem se zbraněmi kvůli nějaké krávě. Nadsazeně by ses ušklíbla a prohlásila takovou scénu za lež, kdyby ti nezůstala navždy vypálená pod košilí. Zůstaly pokleslé koutky a značná nedůvěra, když pravda odtéká kanalizací nebo se valí přívalovou vlnou a teče po ulici. Snažíš se snídat na ztvrdlý žaludek. Sáček od čaje se koupe v horké vodě a při tom ztrácí krev. A mezi kabáty ve skříni prolétají okřídlená PROČ. Obouváš si boty, ale do špiček jsou nacpané noviny s tisíckrát se opakujícími otázkami, které dřív křižovaly nebe jako papírové vlaštovky. Proč být? Kam víří svět? A kam ty?